Forex Geschichte  

Od roku 1870 až do roku 1914 představoval Zlatý standart základní princip pro výměnu peněz mezi státy. Tento systém pracoval na tom, že měny byly podloženy zlatou zásobou a až to první světové války tento sytém pracoval velmi dobře.

Během první světové války začaly státy tisknout více a více peněz na pokrytí neúměrně se zvyšujících se výdajů. Tento vývoj zapříčinil obrovský vzestup inflace a postupné opouštění zlatého standardu. V Německu tento krok vedl k nepředstavitelné infalci.

V roce 1944, 16 nejmocnějších státu západní Evropy představili světu MMF (Mezinárodní měnový Fond) a dohodly se na standardizaci a stabilizaci zavedením pevných kurzů. Byla stanovena cena 35 dolarů za unci zlata a založen Reservní fond, který byl přispívajícími státy dotován. Tento systém byl samozřejmě ovlivněn nabídkou a poptávkou, ale státy se dohodly, že budou udržovat +-1% odchylky kurzu k dolaru. Přispívající státy měly za úkol zasáhnout, pokud se vychýlení kurzu blížilo více jak 1%. Tento systém fungoval velice dobře až do roku 1960, až pod tlakem konkurenceschopnosti se míra inflace v různých státech začala měnit.

Roku 1971 vyústila dolarová krize v pád systému. Měnový fond tak předložil tzv. Smithsonian Agreement ( Smithovu dohodu), která devalvovala Americký dolar o 10% a zvýšila kurzovou odchylku na 2,25%.

V březnu roku 1973 se tento sytém, působením nekontrolovatelných kurzových rozdílů, zhroutil. Po tomto neúspěchu bylo státům dovolenou přejít na plovoucí měnový kurz. Ve skutečnosti toto bylo potvrzeno MMF až roku 1978, kdy všechny světové měny mohly oficiálně přejít na plovoucí kurz.